Kdyby bylo vsechno jinak…

Dohasínající krb

25. března 2008 v 20:12 | Charlot |  Má ,,tvorba´´
Ahoj .Takže má první povídka jen kritizujte no jen do toho.

Pokoj na první pohle vypadal prázdně ,ale po pozornějším nahlédnutí šlo spatřit dívku ,která se krčila v křesle.Pokoj byl prostorný a možná i proto se vněm strácela.Možná se chtěla ztratit.Kdo ,ví?Seděla na křesle, nohy vytáhlé k hrudi.Jak dlouho tam už takhle seděla?Minuty?Hodiny?Nevěděla .Čas pro ní ztratil smysl.Přestal existovat.Otřásla se.Chladem? Hrůzou?Byl otoho trochu od obojí .Před očima se jí promítla zpomínka.
Atentát, v posteli,
už tolikrát jsme umřeli,
ve tmách za slovy,
daleko od nebe,
míjíš mě a já tebe.
Pohled kdysi vášnivě jiskřivě modrými očima jí padl na krb.Jak si slibovali ,že si taky jednou taky takový pořídí.Nikdy na to nepřišlo.Věděla moc dobře proč.Až moc dobře.Kdyby ho neznala nevěřila by.A vlastně v co by nebvěřila?V nic....
Jsme uvězněni v tělech,
jak kulky v revolverech,
zas budem šťastni, tak prosím, zhasni svět.
Krob zhasl.A stějně rychle jako i pomalu.Stejně pomalu jako zhasnul pohled jejích očí.
,,Sbohem´´ uniklo jí z úst.A její oči ychle i pomalu dohasly a ztratila se ta poslední modř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 maggdinka maggdinka | Web | 27. března 2008 v 15:07 | Reagovat

Povídka je to docela pěkná, ale je tam strašně moc chyb, které až tloukly do očí....když je povídka takhle krátká tak si to můžeš překontrolovat. Ale už dost kritiky, mě se jinak jako děj líbil....ps:nechceš spřátelit? Vím že chodíš na můj blog a čteš mé povídky. Tak mi to kdyžtak písni na můj web do kometů...díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama